Obecně se dá říct, že k tomu, aby vznikl vztah, jsou zapotřebí minimálně dva lidé. Sexuální orientaci se meze nekladou, my se však, vzhledem k založení autorů, zaměříme na jedince opačného pohlaví.
Český jazyk je vynikajícím nástrojem k poměrně přesnému označení čehokoliv několika málo písmeny: osoby navazující vztah lze tedy poměrně výstižně označit jako osobu svádějící a osobu sváděnou. Žijeme v jedenadvacátém století, v období rovnoprávnosti pohlaví, specificky ženská ani specificky mužská úloha ve vztahu svádějící – sváděný se nedá určit. Obojí může být obojí. Vymezení rolí nicméně předchází vlastnímu vzniku vztahu.
O vzniku vztahu začínáme mluvit ve chvíli, kdy se ze sváděného stane svádějící a naopak. Úlohy tedy přestávají být jasně vymezené.
Kdy dojde k této změně je obtížné přesně určit. Dokonce nemusí nastat vůbec: potom mluvíme o platonické lásce.
Obecně záleží na schopnosti svádějícího konat tak, aby sváděný pochopil, a na vnímavosti a rozpoložení sváděného. Samozřejmě se může stát, že sváděný sice pochopí úlohu svádějícího, ale tím také všechno skončí: jiskra nepřeskočí.
Na druhou stranu může dojít k tomu, že sváděný svádějícího nepochopí, protože neprojevil své úmysly dostatečně jasně – nepochopí, že je sváděn, i když by to třeba s radostí uvítal. Navíc pokud je vyloženě nedovtipný , je vznik vztahu už v samotném počátku silně ohrožen. Extrémním příkladem je, když svádějící – žena – podcení bezpečnost a k iniciaci schůzky pod krycím názvem „Setkání po letech“ využije pevné telefonní linky sváděného – muže - a nechá mu vzkaz u jeho manželky. Koneckonců proč ne, obě se znají, už se také léta neviděly, pohovoří po telefonu, vše vypadá bezelstně. Také schůzka proběhne na první pohled v pohodě, ovšem svádějící svou úlohu neodhalí dostatečně jasně a sváděný je zkrátka dřevo. Když potom průběh schůzky líčí doma manželce, tato završí besedu slovy: „No, to se divím. Byla bych se vsadila, že tě chtěla klofnout.“ Popsaná situace se většinou přece jenom ještě dá zachránit a další schůzka, tentokrát bez vědomí manželky sváděného, již uvede vše na pravou míru.
Co ale přivede člověka k tomu, že se stane svádějícím? V některých případech nesporně fyzická nebo psychická přitažlivost, převažuje však zvědavost a snaha obohatit rodinný život o něco, co mu chybí k dokonalosti a co se doma prostě nenajde.
Několik příkladů takové zvědavosti:
- doma se intimní styk koná jednou za čtrnáct dní. Není ve vztahu s další osobou častější?
- doma se intimní styk koná čtyřikrát do týdne. Nelze si vztahem s další osobou čas od času od toho vysokého nasazení odpočinout?
- je fakt, že si občas dobře pokecáme, skutečně vrcholem toho, co by nás dva mohlo potkat?
- když ona je na Frantu takhle hnusná: bude tak hnusná i na mě?
- když má takovouhle barvu vlasů, jak je na tom asi
jinde?
- jaké to je, když má ženská menší prsa než ta moje?
- jaké to je, když má ženská větší prsa než ta moje?
- je takhle příjemná ve všech situacích?
- obecná zvědavost typu „Nemohl jsem si tenkrát vybrat líp?“
- jakpak asi chutná zakázané ovoce?
Avšak pozor! Pokud je vztah založený na materiální zvědavosti typu: „Jakou asi dělá tahle šťabajzna svíčkovou?“ nebude to to pravé ořechové. Podobně není nutné trápit se otázkami vycházejícími z okruhu témat spojených s domácími pracemi. Vztah protistrany k jakýmkoliv domácím pracím je pro mimomanželský vztah zcela bezvýznamný. Tím, že pravidelně luxujeme, přítelkyni neoslníme. A naopak, to, že neluxujeme vůbec, jí nemá proč vadit.
U žen pak, podle všech pravidel, bude rozhodující přitažlivost vyhlédnutého objektu, fyzická i psychická, nebo alespoň jedna z nich. V některých případech může také jít o přitažlivost finanční, ale to na podstatě věci nic nemění.
Když jiskra přeskočí a blíží se čas, kdy logicky dojde k důvěrnostem, žena si klade otázku: „Jaký asi je tenhle chlap v posteli?" Rozměry nehrají roli, alespoň prozatím. (A pokud jde o výši konta, nemůže to být horší…) V případě akutní zamilovanosti všechna pravidla pozbývají platnosti a ženě je úplně jedno,jaké výkony v posteli její milý předvádí, a je dokonce schopna donekonečna tvrdit, že je to ten nejlepší milenec na světě, přestože si možná ani není zcela jistá, že k nějakému styku došlo a usuzuje tak pouze ze zjevně uspokojeného výrazu v obličeji dotyčného. To má blahodárný vliv na mužské ego a fyzické výkony na sebe nenechají dlouho čekat. Potíž je v tom, že pokud vztah skončí a dojde na ostré výměny názorů, ženě občas povolí nervy a barvitě vylíčí překvapenému partnerovi, kolik úsilí ji stálo neustálé předstírání vrcholů a že ji to s ním v posteli vlastně vůbec nebavilo. Pak může být pracně nabyté sebevědomí znovu v nedohlednu.
Shrnutí: Vznik mimomanželského vztahu je podmíněn určitým nedostatkem ve stávajícím manželství. Milenec nebo milenka nejsou přímou příčinou vzniku mimomanželského vztahu, ale pouze katalyzátorem.