Místo, kde se hodláme zdržovat se svým partnerem během schůzky, kde chceme být sami, povídat si, popíjet nebo třeba mlčet a jen se tak navzájem letmo dotýkat, vybírejme vždy dopředu a velmi pečlivě.
V první řadě je třeba myslet na to, na koho z okruhu našich známých bychom mohli na místě schůzky při troše smůly natrefit. Ne nadarmo se říká, že náhoda je vůl, a proto si nikdy nemůžeme být zcela jisti, že se tak nestane. Abychom omezili výši rizika na minimum, budeme se vyhýbat restauracím v místě svého nebo partnerova bydliště (mohli bychom narazit na někoho ze sousedství), nebudeme korzovat v blízkosti trasy, kudy jezdí hromadnou dopravou někdo z rodiny, nebudeme se ožužlávat pod okny své nebo partnerovy kanceláře. Povezeme–li partnera svým vozem, budeme doufat, že nikoho známého nepotkáme, nebudeme na nikoho blikat ani troubit. Ale pozor! Pojedeme–li s partnerem služebním vozem, chováme se přesně naopak. Na známého zablikáme, zamáváme, zatroubíme. Samozřejmě za předpokladu, že se v případě vozu nechlubíme cizím peřím a všechny známé upozorňujeme, že jde o vozidlo služební, které mimo jiné musíme využívat i služebně, což občas přináší nechutnou povinnost někam, zpravidla jinam, než by se nám zrovna hodilo, odvézt kolegu nebo kolegyni. Potom je docela v pořádku, řítíme-li se s někým, kdo prokazatelně není náš manžel/manželka rychlostí vyšší než povolenou směrem zcela opačným, než kudy vede naše cesta k domovu. Ba co víc, náhodně potkaný známý nám může v případě potřeby poskytnout alibi, aniž by cokoliv tušil.
Zkouškou naší trpělivosti během jízdy budou krátké přestávky vynucené provozem – červená na semaforu, spuštěné závory, přednost v jízdě. Takové chvilky si nesmíme ukrátit žhavými polibky, ať je naše nutkání sebevětší. Nikdy nevíme, kdo sedí v autě na druhé straně křižovatky nebo železničního přejezdu. Toto pravidlo platí jak ve služebním, tak ve vlastním vozidle.
Inspirací pro motoristy může být noční projížďka, vhodná zejména v případě, že musíme improvizovat. Stane se, že se nám po večeři ještě nechce domů, chceme být ještě chvíli spolu. Co teď? ,Na procházku je chladno a bolí při ní nohy, jen tak sedět v autě se taky nedá. Nastartujeme a necháme běžet topení. Pořád to není ono. A když už motor běží a žere benzín, proč si někam nevyjet? Je teplo, diskrétní tma, v které nás nikdo nemá šanci poznat.
Je vcelku jedno, kam pojedeme. Pokud nám naše malá republika nestačí, nevadí. Její členství v Evropské unii podstatně rozšiřuje naše možnosti. Nesmíme ale zapomenout na to, že se musíme vrátit domů. Mezi osmou hodinou večerní a jednou hodinou ranní lze urazit poměrně slušnou vzdálenost: jen pro zajímavost, dosavadní národní rekord je něco kolem 400 kilometrů.
Dbejme na to, abychom se skutečně pohybovali v oblasti, kde se údajně nacházíme. Pokud Pražák doma avizuje, že jede do Ostravy na školení za účelem zvýšení kvalifikace, bude velice těžko vysvětlovat manželce, co dělá na Václavském náměstí, navíc s mladší pohlednou ženou po boku. Pokud jsme naopak jako místo školení prozíravě nahlásili Prahu, máme ještě šanci z nepříjemné situace vyváznout se ctí. Pohotově dámy představíme, milenku pak jako ředitelku firmy, kterou nám připadlo provést po hlavním městě. V situacích jako tato, je důležité zachovat chladnou hlavu a pohotově reagovat. U našeho partnera následně záleží na tom, do jaké míry je ochoten nám důvěřovat.
Mnohem bezpečnější, než vytáhnout milence či milenku do ruchu města, kde žijeme, je vyrazit někam za město. Pokud se vyjma neverbální komunikace budeme chtít věnovat i oduševnělé konverzaci (to, že nám dojdou slova a rozhostí se trapné ticho, si nepřipouštíme), zvolíme místo, které takové konverzaci nahrává. Vhodné jsou různé parky, zříceniny, zkrátka místa, kde se něco událo a která mají dodnes své kouzlo. Je užitečné opatřit si dopředu informace ohledně dané lokality. Ideálně tak lze učinit například v rámci sobotního rodinného výletu. Pro děti pubertálního věku zabitý čas, ale s těmi menšími si můžeme užít příjemné chvilky a u svého zákonného partnera si tím šplhneme.
S partnerem samozřejmě také lze zajít do restaurace na večeři nebo do vinárny na skleničku. Zvolíme–li k tomuto účelu zařízení v lokalitě na opačné straně města, může takové posezení být nejen příjemné, ale i vcelku bezpečné.
Také zde platí několik zásad, které se vyplatí dodržovat. Když přijíždíme k restauraci, přesvědčíme se, neparkuje-li v dohledu vůz někoho z našich známých. Pokud nějaké povědomé vozidlo objevíme, zvolíme raději jiný podnik. Ze stejné zásady parkujeme někde bokem nebo za rohem. Jeden nikdy neví, kdo pojede kolem.
Abychom se vyhnuli nechtěnému setkání, vyhledáváme místa u stolků blízko toalet. Ostatní pak závisí na naší rychlosti.