Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zvídavý čtenář bez praktických zkušeností možná dospěl k otázce: „A s kým by tak ta jiskra mohla přeskočit?“ Správná otázka, na kterou neexistuje univerzální odpověď.

Ze všeho nejdřív se zkusme zaměřit na okruh lidí, které alespoň trochu známe. Měli bychom vědět, v jakém stavu se potenciální protějšek nachází (není třeba studovat zdravotní kartu, jde čistě o rodinný stav), jestli se jeho skutečný věk blíží shora či zdola věku domnělému (je lepší dovědět se z vyprávění zachovalé dámy, jak v památném květnu pětačtyřicátého roku s vnoučaty vítala šeříky sovětské tanky,  než v cele předběžného zadržení zjistit, že  dotyčná zkušená děva ještě neoslavila patnácté narozeniny), a vhodné je znát alespoň jeho jméno.

 

Jaké tedy máme personální zdroje?

 

Bývalí spolužáci a spolužačky. Jejich výhodou je, že je známe nějaký ten rok, zpravidla jsme spolu leccos zažili, máme společné vzpomínky a okruh zajímavých společných témat pro chvíle vyhrazené povídání. Nevýhodou je fakt, že si potom s velkou zvědavostí prohlížíme školní fotografie svých dětí a hloubáme nad tím, že je na nich možná i budoucí partner naší  ratolesti a my nevíme, který to je. (Proč by zrovna ten dohola ostříhaný týpek s vytetovaným kosočtvercem na rameni nemohl být ideálním partnerem pro Vaši dceru? Že by byly důvodem Vaše předsudky?)

Vztah se spolužačkou nebo spolužákem z hlavy jen tak nevyzmizíkujeme. Připomene se nám s každým otevřením alba s našimi fotkami ze školních let.

 

Manželčiny kamarádky tvoří velmi rizikovou skupinu. A to nejen proto,  že nám z jejich strany hrozí permanentní nebezpečí prozrazení. Tak například může dojít k tomu, že nás manželka sama zapůjčí přítelkyni například za účelem přivrtání obrazu, přijde výzva k činu a co potom? Možná budeme mít průšvih, i když se nic nestane. Pravda se trochu překroutí, něco málo se přibásní... Je faktem, že v praxi muži toto riziko podceňují, přitom se jedná o jednu z nejnebezpečnějších situací. Pro výstrahu můžeme uvést reálný případ: Pár středního věku, říkejme jim například Michal a Lída, za sebou měl čtyři roky spokojeného partnerského vztahu. Na Silvestra Lída v dobré náladě lehce podpořené alkoholem obvolávala své kamarádky. Zrovna vesele hovořila s Jitkou, když ji napadlo podat telefon Michalovi, ať také něco legračního prohodí, přestože Jitku nezná a nikdy ji neviděl. Ten se úkolu ujal tak důkladně, že si její číslo zanesl do svého mobilu. Další den Jitce napsal a po týdnu příjemné korespondence si s ní domluvil schůzku. Na místě schůzky, v útulné restauraci, na něj však čekalo nemilé překvapení, neboť Jitka zdaleka neodpovídala představám, které si o ní udělal po telefonu. Jako správný džentlmen však setrval po dobu jídla i kávy a snaživě ji celý večer bavil. Jitka byla nadšena, avšak Michal již na další její výzvy ve formě telefonátů a SMS nereagoval. A tak přestože samozřejmě tušila, že kamarádku Lídu  tím příliš nepobaví, po pár dnech jí celou akci detailně vylíčila. Lída se nebavila dokonce ani trochu a Michala vyhodila z bytu i se zavazadly. Přestože po několika objemných kyticích a nesčetných telefonátech se situace uklidnila, pár se nakonec během několika měsíců stejně definitivně rozešel.

Nicméně i za těchto okolností můžepřes všechna varování a dobré rady, jiskra přeskočit. I když bude naše přítelkyně a kamarádka naší manželky velmi opatrná a bude se striktně řídit všemi doporučeními a poučkami, při každém kontaktu se svou kamarádkou (naší manželkou) na ni čeká těžká zkouška. Bude vystavena náhodným narážkám a otázkám, na které bude muset vhodně a bez přípravy reagovat, a v rozhovoru o nás, který s ní naše manželka jistě zapřede v úporné snaze svěřit se, nesmí dát ani na okamžik najevo, že na nás jakkoliv změnila názor.  Také by občas měla nenápadně zdůraznit, že jejím ideálem jsou o mnoho starší, nebo naopak o mnoho mladší muži,  tu a tam zmínit nějakou naši nectnost a vyjádřit nepochopení, že nám manželka něco takového vůbec může tolerovat.

Návštěva manželčiny kamarádky vyvolává potřebu tělesného kontaktu. Poměrně úspěšně lze aplikovat metodu lehkého dotyku nohou pod stolem. Je totiž vcelku jisté, že o nějakou nohu zavadíme. Možná vám vztah s manželčinou kamarádkou bude i fungovat, nicméně doporučujeme vyvarovat se jakýchkoliv  pokusů cokoliv si s manželčinými kamarádkami začínat.

 

Manželovi kamarádi.  Vzhledem k tomu, že mužům chybí šestý smysl (už o tom byla řeč), se manželovi kamarádi na první pohled zdají být vhodnou zájmovou skupinou. Terénní výzkumy však ukázaly, že tomu tak kupodivu není, a to ze dvou důvodů. Za prvé, kamarádi nás budou nejspíš dobře znát z manželova vyprávění a tudíž vědět, co od nás mohou očekávat. Za druhé, do tohoto okruhu nejčastěji patří tak zvané osoby s dobrým jménem, tedy jedinci, kteří nejčastěji manžela tahají do hospody, kteří když se na návštěvě zují, zasmradí nám celý obývák, kteří říhají, prdí a mluví sprostě a které přímo bytostně nesnášíme.

 

Kolegyně(kolegové) v zaměstnání. V tomto případě se vyplatí dbát zásady co je v domě, není pro mě. S kolegou či kolegyní během dne obvykle trávíme více času než s oficiálním partnerem a je-li navíc pozorný či pozorná, může toho o nás (a na nás) také o to víc vědět.  Upřímnost takového vztahu je problematická a jestliže je jeden ze zúčastněných navíc nadřízeným druhého, dají se problémy očekávat spíše dříve než později.

Podle seriózních výzkumů přesto nejvíce mimomanželských vztahů vzniká právě na pracovišti. Důvodem může být, že se tato varianta na první pohled jeví jako nejschůdnější a nejjednodušší. Nenechme se tím však oklamat. Jednoduché to sice je, ale existují mnohem schůdnější cesty, jak mít s někým poměr.

 

Kolegyně (kolegové) v zájmovém kroužku nebo sportovním oddíle.  Pokud skutečně nějaké zájmy máme a neslouží nám pouze jako krycí legenda, je tato skupina z hlediska výběru neoficiálního partnera výhodnější než předešlá. Nejsme spolu zase až tak často, tím pádem jsme si vzácnější. Máme společné zájmy, takže spolu můžeme hodiny diskutovat o květenství krabilice mámivé, zúčastnit se společně nedělního turnaje ve squashi nebo v předjaří naslouchat milostným trylkům drozda zpěvného. Navíc máme příležitost vídat se pravidelně.

Jelikož nemusíme mít vždy náladu na intimnosti, případně nejsme komunikačně právě nejzdatnější a nebo nám prostě dojde řeč, dá se vzniklá pauza jednoduše vyplnit pěkným úderem raketou či pohledem na vzácný exemplář dvoukřídlého hmyzu. A u kávy pokračujeme teoretickou částí. I počáteční fázi vztahu si můžeme vychutnat, neboť máme spolehlivou jistotu, že zanedlouho se opět uvidíme. Nemusíme  tedy spěchat s odhalením svých úmyslů a protistranu si zatím můžeme poměrně spolehlivě oťuknout. Po důkladnějším sblížení lze pravidelného koníčka vynechat a nahradit jej schůzkou ve dvou.

 

Obchodní partner. Zkříží–li nám cestu partner z tohoto okruhu osob, může se náš poměr pozitivním způsobem promítnout ve zlepšení dodavatelsko–odběratelských vztahů mezi našimi zaměstnavateli. Otvírá se možnost komunikace na oficiální úrovni, je tu však nebezpečí, že se během rozhovoru zapomeneme a řekneme něco, co by uši kolegů rozhodně neměly slyšet. Bez větších komplikací lze také využívat krycí legendy „obchodní jednání“.

Vztah s obchodním partnerem může mít více podvariant, z nichž některé skýtají určité pozitivní možnosti. Příklad za všechny: Jsme v přímém obchodním vztahu nikoliv se svým neoficiálním partnerem, ale s jeho zákonným partnerem a naší pravomocí je zadávat mu pracovní úkoly. Tím se před námi otvírají netušené obzory. Za prvé, máme přehled o pohybu partnerova zákonného partnera. Za druhé, máme možnost korigovat jeho pohyb a vytížení tak, aby na nás měl náš neoficiální partner víc času a nemusel se zatěžovat vymýšlením krycí legendy. Za třetí, oficiální partner našeho miláčka, nic zlého netuše, se nám bude snažit maximálně vyhovět a vylepšit si tak rodinný rozpočet.

Nevýhodou je, že  nám přitom občas probleskne hlavou, jestli se náhodou nedopouštíme jisté formy kuplířství, navíc, s ohledem na došlé faktury, pro našeho zaměstnavatele dosti nákladné.

Okruh obchodních partnerů je ale velmi široký a možnost výběru netřeba omezovat výhradně pracovními vztahy. Ano, Fando, ta tvoje Anežka od Aralky, co ti píše denně rozpustilé esemesky podepsané Nafta Olej, spadá právě do téhle kategorie. Stejně tak, Jiřko, ten tvůj prodavač z cukrárny,  který ti po večerech posílá svoje slaďounké maily. A další a další příklady, které si bystrý čtenář jistě doplní sám.

 

Sousedi a sousedky. Úsměv  na Vaší tváři není na místě. Ano, soused nebo sousedka se objevují snad v každé druhé anekdotě o manželské nevěře.  Je to stejně otřepaná zápletka jako služební cesta. Vztah mezi sousedy často bývá spíše napjatý, ani ne tak dychtivým očekáváním,  jako spíše spory  kolem všeho možného i nemožného. Ale zbavme se předsudků – i mezi sousedy může přeskočit jiskra. Ve spojení s vhodnou krycí legendou, kupříkladu venčením psa, jde dokonce o velmi zajímavou kombinaci.

 

Bývalé lásky. S bývalými láskami je to problematické. To, že jsou bývalé, má nějaký důvod. Možná pro nás dosud mají slabost, možná už ne. Jistě, můžeme to s nimi zkusit znovu, zvláště  pokud se náš rozchod obešel bez nepříjemných scén. Více si řekneme v Kapitole XVI -  Vztah k bývalým láskám.

 

Zcela nová, náhodná známost. Nová známost v sobě skrývá příchuť nepoznaného. Je ale třeba dát si pozor na to, kdy, kde a za jakých okolností k seznámení došlo. Zajímavý může být například vztah, vzniklý za nějaké extrémní situace. Takové situace nemusejí být pouze doménou hollywoodských kasovních trháků. Občas se seběhnou i v běžném životě. Za extrémní lze například označit situaci, kdy na hodinu uvízneme ve výtahu s osobou opačného pohlaví, případně s ní zůstaneme viset někde na cestách – uletí nám letadlo, ujede vlak... Oproti tomu vztah, navázaný na flámu kolem třetí hodiny ráno ve stavu těžké opilosti, může přinést nečekaná nedorozumění a nepříjemnosti.

 

Spolucestující v dopravních prostředcích.  Jistě, i tady se  můžeme seznámit. Spíše než během dvouminutové jízdy mezi dvěma stanicemi metra ovšem jiskra přeskočí na nějaké delší cestě vlakem, letadlem nebo lodí. (Vzhledem k naší zeměpisné poloze uvádíme loď pouze pro úplnost.)

To naši spoluevropané ze severu mají v této oblasti daleko větší možnosti. Taková patnáctihodinová plavba na trajektu ze Švédska do Finska, s živou noční diskotékou uprostřed Baltu a s kajutou pro přespání, poskytuje Seveřanům jistě více možností než našinci cesta parníkem od Palackého ke Karlovu mostu. Na druhou stranu, severské národy jsou prý povahy spíše chladné, a tím se rozdíl v možnostech zase vykompenzuje.

Bohužel, bádání v oblasti sociologických vztahů mezi osobami přepravovanými prostředky hromadné přepravy, jako jsou metro, autobusy, tramvaje, poněkud komplikuje fakt, že shodou okolností se oba autoři přemisťují prakticky výhradně autem.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář