I tato situace se může přihodit, a to zejména notorickým sukničkářům, kteří si prostě nedokáží odpustit žádný flirt a pak se jim to tak nějak nahromadí. Poměry se vzájemně prolínají, služebně starší milence dobíhá funkční období a nová je již zapracovávána... Někdy se ovšem stane – většinou po pár letech uspokojivého fungování manželského i nemanželského svazku -, že dva poměry se sejdou náhodně, aniž jsme si to takto přáli. Máme to skvěle zorganizované, věnujeme se spravedlivě oběma partnerům, a pak jednoho dne náhodou potkáme ji/jeho a rázem jsme zase na začátku něčeho nového a vzrušujícího. Pokud je to silnější než my, to nejrozumnější, co můžeme udělat, je starý vztah zbytečně neprotahovat a v jeho duchu pokračovat ve vztahu novém.
Jsme-li ovšem vyznavači adrenalinových sportů anebo prostě je nám jen líto se vzdát staršího z partnerů, se kterým je nám koneckonců dobře, máme společné zájmy a třeba se vídáme i při sportu, zábavě, pravidelných akcích filatelistů apod., možná se rozhodneme ponechat si oba a svého manžela či manželku k tomu. Je třeba podotknout, že tato varianta už bývá nad možnosti průměrného jedince. Možná se nám takový schizofrenní život podaří chvíli vést, ale bude nás časově i psychicky tolik vyčerpávat, že stejně brzy dospějeme k nutnosti radikálního řešení. Jinak bychom mohli dopadnout jako hrdina v Páralově románu Katapult. (Pro ty, kteří romány nečtou - nepřežije to.)
Rada na závěr tedy zní: Pokud chceme být diskrétní a svůj mimomanželský vztah udržet v anonymitě, rozhodně se vyvarujme experimentování s počtem partnerů i s jejich častou výměnou.