Máme rádi různé filmy, dobrodružné, romantické, komedie. Pokud jde o inspiraci, měli bychom se více zaměřit na filmy, v kterých se běžně objevuje téma výslechu: jedná se o detektivky, špionážní filmy a podobně. Vžijeme se líp do role vyslýchaného, když si sami sebe představíme na druhé straně stolu, jak nás bijí a svítí nám do obličeje. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Kdykoliv se totiž může stát, že přijdeme domů a místo toho, abychom usedli k oblíbené telenovele, nebo přilepili ráhno k plachetnici ze zápalek, ocitneme se právě u takového výslechu, byť jen preventivního. Trochu času získáme tím, že se nám zauzluje tkanička. Výslech v kuchyni či obýváku nezačne dřív, dokud si nesundáme boty: v těch můžeme tak maximálně do sklepa. Jestli dojde k výslechu ve sklepě, pak nás pánbůh chraň. Stejně dobře poslouží zaseknutý zip u bundy. Postačí k tomu, abychom rychle zavzpomínali, jestli jsme neodflákli nebo dokonce úplně neopomenuli některé z dosud uvedených doporučení. Výslech je signálem, že situace začíná být opravdu vážná.
Otázky mohou padat různé, neměli bychom však podcenit ani ty zdánlivě nevinné. Špatná odpověď pro nás může mít nedozírné následky. Buďme proto ve střehu a snažme se vždy zachovat klid! Příklad: zavolá nám manžel nebo manželka, že si s námi večer potřebuje promluvit o vážné věci. Celý zbytek dne nestojíme za nic, přestaneme se soustředit na práci a vytrvale přemýšlíme, co na nás prasklo. Po příchodu domů s neklidem očekáváme svůj ortel, načež jsme důrazně dotázáni, kdy konečně obložíme zeď nad sporákem, kam neustále prská olej, nebo kdy zašijeme montérky, protože ve skříni už žádné nejsou. Přestože jsme na pokraji infarktu, obrovsky se nám uleví a většinou s radostí a neodkladně vyplníme partnerovy požadavky včetně nějaké drobné prémie navíc.
Partner si z nás může také vystřelit. Najde například na opěrce hlavy v autě své vlastní vlasy, chce projevit smysl pro humor a udeří na nás: „Přiznej se, čí jsou to vlasy, koho jsi vezl? A co jste dělali?“ V tu chvíli je každá rada drahá. Najednou nevíte, jestli Váš partner ví.
Všichni jistě známe poučku „zatloukat, zatloukat, zatloukat“, sami nicméně cítíme, že v situaci, kterou jsme si nastínili, nám hrdé důrazné zatloukání typu „ženy ve svém autě zásadně nevozím, miluju jen tebe“ může způsobit více škody než užitku. Lepší je bez uzardění a bez dlouhého přemýšlení opáčit: „Ale, měl jsem v autě Boháčkovou z účtárny. Nebolí ji každý den hlava a když dosáhne orgasmu, je prostě roztomilá!“ Dobré je, když naše partnerka ví, že Boháčková z účtárny je pracující důchodkyně s nebarvenými šedinami. Pro ženy je vhodné použít narážky na velikost mužství a potenci kohosi výkonnějšího. Efekt bude stejný.
Samozřejmě lze i zatloukat. Pokud dojde ke skutečně vážnému výslechu, když už něco prasklo, je dokonce vřele doporučitelné uchýlit se k této strategii. Čím méně toho přiznáme, tím lépe. Těžko budeme tvrdit, že jsme nic neprovedli, když nás manželčina dobrá kamarádka Jaruš, která se předčasně navrátila z lázní, přistihne u sebe v bytě, kde jsme měli pouze zalévat květiny, při zkoušce pružnosti matrací s partnerkou, oba jaksi bez šatů. V takovém případě nám nezbude než se přiznat, musíme však trvat na tom, že to bylo poprvé a taky naposled, že toho hluboce litujeme a za tu hanbu nám to rozhodně nestálo.že to stejně za nic nestálo.
Pokud k odhalení zatím nedošlo a nacházíme se „pouze“ ve fázi silného podezření – někdo na nás jednoduše něco práskl -, je možné použít taktiku „sprosté pomluvy“. Nasadíme výraz totální oddanosti, budeme mluvit tiše a zřetelně a každou větu silně procítíme: „To je vážně otřesný. Zase nám nějaká s**** (nějaký č****) závidí náš krásný, harmonický vztah, závidí, co jsme spolu dokázali, kam jsme se vypracovali, co jsme si pořídili a sprostou pomluvou nám to všechno chce zničit a pošlapat. Takoví jsme prostě my Češi, závidět a ničit. Proboha, snad těm řečem nevěříš?“
Pochybujeme-li o svých hereckých schopnostech, měli bychom z cvičných důvodů navštívit nějaké dramatické divadelní představení. Ideální je Shakespeare. Nevidět Jana Třísku v roli Leara na Shakespearovských letních slavnostech na Hradě nebo Jiřího Langmajera jako Hamleta tamtéž by se mohlo ukázat jako velká chyba. Divadelní představení je příjemné navštívit s milenkou či milencem, jen se musíme mít na pozoru, aby nám v kapse nezůstaly vstupenky. Zákonný partner by tak snadno poznal, kde jsme se inspirovali.
Také děti nás často mohou zaskočit svými více či méně záludnými otázkami. Měli bychom počítat s tím, že si naše odpovědi interpretují úměrně ke svému věku, a tedy zpravidla jinak, než jsme je mysleli. Otázky je třeba zodpovídat trpělivě. Nezodpovězená otázka poskytuje prostor pro spekulace. Dětská fantazie je schopna neuvěřitelných spekulací a pokud se ratolest o výsledek svých dohadů podělí s druhým s rodičů, mohou nám nastat opravdu horké chvilky. Ale nezoufejme a pojďme dál.