Komunikace v mimomanželském vztahu musí být konspirativní a bezchybně fungovat.
Ideální je komunikace prostřednictvím mobilního telefonu. Existuje několik základních konspiračních zásad.
Přítele či přítelkyni ukládáme do seznamu pod jiným jménem. Nemusí nutně patřit osobě opačného pohlaví: pokud nám chybí fantazie, jednoduše si vypomůžeme krycími jmény jako autoservis a podobně. Ukládáme si každý kontakt. U dnešních telefonů není problém mít uloženo pět set i více čísel. Kdyby došlo na obvolávání, ruku na srdce: takovýhle seznam odradí i toho nejpodezíravějšího partnera.
Kontakt je bezpečně uložen. Dříve než navážeme spojení, měli bychom mít připravené nějaké to oslovení. O to líp se nám bude krotit nadšení, až se na displeji našeho telefonu objeví známé heslo, ať už Boženka, nebo Opravna koloběžek. V žádném případě neuděláme tu chybu, že zvedneme telefon a vykřikneme: „Nazdar miláčku!" Může se stát, že mobil našeho drahého má v ruce někdo úplně jiný, v krajním případě manžel či manželka a zrovna jen tak z nudy zkouší obvolat pár čísel. Je doporučováno ohlásit se obligátním: „Prosím?", případně: „Ano?" a vyčkat. Ozve-li se náhodou cizí hlas, snadno zareagujeme přijatelnou legendou.
Esemesky, které si s námi utajovaným partnerem vyměníme, smažeme dřív, než přijdeme domů. Důvěra je prima věc, je fajn, že se doma vzájemně nehrabeme v mobilech, ale někdy se přece jen může stát, že se zapomeneme a telefon svému zákonnému partnerovi sami nabídneme, třeba aby si našel číslo, které se mu vykouřilo z hlavy, a malér je na světě.
Velké nebezpečí přečtení nesmazaných SMS hrozí ze strany našich vlastních potomků. Děti mají pramalý respekt k našemu soukromí a jejich zvědavost nezná mezí.
Nesmazané textové zprávy byly příčinou již mnoha skandálních odhalení. Pokud ale zpráva obsahuje informace, bez nichž se organizace našich mimomanželských aktivit neobejde – např. místo schůzky, termín apod. – je vhodné si tyto detaily zapamatovat. Také je třeba mít na paměti, že protějšek, s kterým se mám za chvíli sejít, si může nechat mobil doma. To se stává většinou v případě, kdy se opozdíme a potřebujeme to druhé straně nějak sdělit.
Vyšleme SMS.
Telefon oznámí přijatou zprávu.
Manžel naší přítelkyně v domnění, že jde o něco vážného, telefon zvedne a zprávu si přečte: „Zdržel jsem se lásko, dorazím za deset minut. Čenda.“
Tak takhle opravdu ne. Za prvé – zprávu zásadně nepodepisujeme. Příjemce ví, kdo mu píše. A pokud Čenda přece jen cítí nutnost podepsat se, stačí pouze Č, což může znamenat čau. Podobně Adam, Alena, Andrea a Alice mohou bez problémů napsat A (jako ahoj), Petra, Pavla, Petr nebo Pavel P jako pá, Norbert nebo Nina N jako nazdar atd. Za druhé – omezme na co nejmenší míru používání kompromitujících oslovení jako je lásko, drahoušku a podobně. Za třetí – protože je pravděpodobné, že v telefonním seznamu partnera vystupujeme pod jiným jménem a pohlavím, pišme tzv. bezpohlavní zprávy. Vybírejme slovesa a časy tak, aby z textu nebylo na první pohled patrné, je–li pisatelem muž, nebo žena. Naše zpráva by tedy měla vypadat takto: „Dorazím za deset minut. Č.“
Někteří odborníci také doporučují pořídit si ještě jeden mobil. Na druhé straně neznámý mobil, který náhodou manželce vypadne z kabelky, zase může vzbudit podezření. V tomto případě je dobrá rada drahá a je na čtenáři, jakou strategii zvolí.
Často podceňovanou skutečností při používání mobilních telefonů je vyúčtování. V počáteční fázi vztahu může podezření partnera vzbudit náhlý nárůst provolaných minut, následně pak přetrvávání tohoto stavu. Další rizika přináší používání, případně nepoužívání roamingu. Roaming bychom neměli podcenit v okamžiku, kdy pro své zálety jako záminku použijeme služební cestu do zahraničí. Je chvályhodné, že svého zákonného partnera pravidelně informujeme o tom, jak se nám vede („Dobré ráno, miláčku, cesta probíhá dobře. Hezky se vyspinkej, já jdu taky spát.“), když se pak ve vyúčtování o zprávách ze zahraničí neobjeví ani zmínka. A jak by také mohla, když v penzionu v Černošicích, kam jsme se se svým miláčkem uchýlili, roaming netřeba. A nebo naopak. Hlásíme se z několikadenního školení v Brdech, kam se nám vůbec, ale vůbec nechtělo a jeli jsme tam s největším sebezapřením, a hle, přijde účet za zprávy odeslané odněkud z Amsterdamu, kde jsme se hned první večer zkouřili tak vydatně, že jsme úplně zapomněli konspirovat.
Vyúčtování je třeba mít na paměti už tehdy, když akci plánujeme. Také v tomto případě se nám může hodit dobrý přítel, kterému necháme svůj telefon a číslo, na které nám bude přeposílat zprávy. (Mimochodem, taková „mobilní turistika“ by mohla být docela výnosným podnikáním.) A že těch zpráv muselo být nějak víc? Ale samozřejmě, museli jsme přece napsat také mamince, babičce, tetičce a ani na šéfa jsme nemohli zapomenout.
Dopis zavrhněme rovnou. Pomalý způsob komunikace, navíc dosti nebezpečný, jde proti zásadě nevytvářet žádné hmatatelné důkazy. Navíc kam si pro něj budeme chodit?
Telegram sám o sobě se dnes už posílá jen zřídka a z našeho pohledu je to jen jiná varianta dopisu. V minulosti se nicméně hojně využíval. Základem úspěchu bylo sdělit co nejvíce co nejméně slovy. Ale i pár slovy lze pokazit, co se dá. (Poznámka autora: za vrchol takové telegrafické tvorby považuji ten, který kdysi přišel jistému nešťastníkovi, toho času v zeleném, do kanceláře velitele kasáren a který zněl: „Nejezdi prijede manzel Blanka.“ Obsah telegramu se velmi rychle rozšířil po celých kasárnách a onen vojáček byl od té doby uznáván a ceněn jako odborník na vztahy.)
Naproti tomu e-mail lze s poměrně čistým svědomím doporučit. Osobní poštu je přesto rozumnější vyřizovat z jiného než domácího počítače. Pokud mailujeme z práce, je nutné mazat jak poštu došlou, tak poštu odeslanou. Výhodou je zřídit si anonymní e-mailovou schránku na některém z internetových portálů. Ideální je mít schránek několik, s přesně vymezenou agendou. Pokud mailujeme z domácího počítače, neměli bychom podceňovat počítačovou gramotnost našeho zákonného partnera/partnerky. Nainstalovat do počítače sledovací software nedá velkou práci, ale je obtížné jej odhalit a partner s jeho pomocí snadno zjistí, co jsme tvořili. A i když odstraníme veškeré textové dokumenty, může nás prozradit tzv. screenshot (uložený obraz monitoru). O tom, co může způsobit zapomenutá disketa s inkriminovaným souborem, je zbytečné vůbec mluvit.
O komunikaci prostřednictvím domluvených signálů se zmíníme pouze okrajově. Moderní komunikační technologie tento zastaralý způsob předávání informací odeslaly na smetiště dějin. Někomu přesto může posloužit jako inspirace. Například, je–li květináč s pelargoniemi za levým oknem, je vzduch čistý, naproti tomu pravé okno signalizuje nebezpečí, akce zrušena. Nevýhodou metody je omezené množství informací, které lze kombinací jednotlivých signálů předat. V případě potřeby složitější komunikace vyvstává potřeba kódovací knížky, avšak pokud čteme pozorně, vědomi zásady „žádné písemné doklady“ se takovéhle školácké chyby nedopustíme.
I v rámci konspirace se řiďme zdravým rozumem. Nesrozumitelná změť písmen textové zprávy nemusí být nutně geniální šifrou našeho miláčka, kterou s naší inteligencí nejsme s to rozluštit, ale prachobyčejnou technickou chybou v přenosu zprávy.